Boj o Dněpr byla bitva Velké vlastenecké války probíhající od 24. srpna do 23. prosince 1943 na obou březích řeky Dněpr a na území dnešní Ukrajiny. Bitevní fronta byla dlouhá 1700 km. Levý břeh Dněpru byl po čtyřech měsících osvobozen a bylo vybudováno 23 předmostí, která pomohla sovětských vojákům dostat se na Ukrajinu. Podle odhadů zahynulo na obou stranách cca 900 tisíc vojáků, tím se bitva stala jednou z nejkrvavějších.

Situace před bitvou

Německé velení po skončení bitvy u Kurska ztratilo poslední šanci udržet si rovnováhu sil na východní frontě. Díky Hitlerovu neuváženému jednání byly oslabeny tankové a motorizované jednotky, které nemohly nadále vzdorovat útokům Rudé armády. Aktivizovalo se partyzánské hnutí, které rozvinulo především boj o koleje v nacistickém týlu. Sovětská vojska vytlačila Wehrmacht z ruských oblastí SSSR, Rudá armáda osvobodila Orel a Bělgorod a 23. srpna 1943 byl osvobozen ukrajinský Charkov. Když 11. srpna 1943 Hitler pochopil, že že sovětskou ofenzívu jen tak nezastaví, okamžitě přikázal zahájit stavbu tzv. Ostwall, obrannou linii Panther-Wotan, která sahala od Finského zálivu k Azovskému moři. Řeka Dněpr byla nejdůležitější oporou. Nová obranná linie nebyla souvislá a Němci neměli v oblasti Dněpru dostatek sil na budování opevnění. Proto se zaměřili na zabezpečení nejpravděpodobnějších sovětských cílů v okolí Kremenčugu, Záporoží a Nikopolu.

zdroj: youtube.com

Sovětské přípravy

Pokud by vojenské jednotky dostatečně bránily pozice na Dněpru, mohly teoreticky zastavit sovětský postup na dlouhé měsíce. Němci také mohli ze západního břehu pozorovat všechny přípravy sovětských vojsk a napadat je dělostřelectvem. Sověti potřebovali tuto obranu překonat za pochodu. Poté co se rozpoutala bitva o Smolensk se Stalin rozhodl soustředit prostředky a zálohy na nový útok na jihu, kde se bojovalo rychleji. Nejdůležitější pro něj bylo obsadit významné regiony Nikopolu a ukrajinské stepi. 25. září Němci nakonec Smolensk zapálili a opustili.

zdroj: youtube.com

Sovětští vojáci stavějící vor

24. srpna 1943 Rudá armáda zahájila rozsáhlou ofenzívu od Smolenska až po Azvoské moře dlouhou 1400 km. Účastnily se jí jednotky Středního, Voroněžského, 2. ukrajinského, Jihozápadního a Jižního frontu. Adolf Hitler po dvou týdnech bojů nařídil taktiku spálené země – německá vojska likvidovala, plenila a podmiňovala vše co patřilo nepříteli. Němci v některých oblastech obyvatelstvo násilně evakuovali a využívali k nucených pracím v Třetí říši nebo k opevňovacím pracím. V oblasti Dněpru byly na straně Německa nasazeny maďarské, rumunské a slovenské jednotky. 2000 vojáků slovenské zajišťovací divize vpadlo 30. října do zajetí Rudé armády, německé jednotky reagovaly stažením slovenských vojsk do týlu. I přes sovětskou převahu se Mansteinovi povedlo organizovat obranu a zpomalovat sovětský postup. Pozice však nešlo na otevřené stepi ubránit a Rudá armáda postupovala dále k Dněpru. Sovětské jednotky dorazily 21. září k Dněpru u Kaniva, kde byl zničený most. Den poté sovětská vojska osvobodila Donbas, oblast bohatou na velké zásoby uhlí. Při všech těchto střetech zahnala Rudá armáda Němce o 240 km. Sověti se pokusili získat pozice na západním břehu řeky výsadkovými operacemi, ale nesplnily jejích očekávání. Výsadkáři se poté uchýlili k partyzánskému vedení boje.

zdroj: youtube.com

Útok příslušníků Rudé armády v říjnu 1943

Když sovětská vojska dorazila k Dněpru, vedení rozhodlo, že se nebude čekat na dopravu a zbudování pontonových mostů, ale že řeku přejdou dříve než se zformuje německá obrana, tato akce byla nutná za každou cenu. Řeka se překračovala v několika místech, aby došlo ke zmatení nepřítele, odhalení jeho obrany vybudování předmostí v nejslabších místech. Útok začal na 300 km dlouhém břehu téměř současně. Byla použita všechna možná plavidla, těžká technika byla přepravována na vorech, lehčí technika s lidmi na loďkách, improvizovaných plavidlech, někteří vojáci plavali přes řeku, přidržovali se kmenů, sudů nebo batohů se slámou. Rudá armáda vybudovala 23 předmostí na řece Dněpr a další dvě na řece Pripjať.

Němci zaútočili a skoro polovinu z nich zničili, nebo se Sověti sami stáhli.  U zbývajících předmostí byly postaveny pontonové mosty, které sestřelily německé letouny. Sovětské letectvo bylo již na vysoké úrovni, proto se nemilosrdně bojovalo i ve vzduchu. Němci díky mohutným útokům na předmostí způsobili sovětských vojskům těžké ztráty. Sověti soustředili na ochranu předmostí těžké dělostřelectvo a jednotky Kaťuší. Opuštěna byla jen ta, která už se nehodila k pokračování dalšího útoku. Sovětské nejvyšší vedení upřednostnilo oblasti u Kremenčugu a Dněpropetrovsku. Rozhodujícím faktorem pro pozdější úspěšný přechod řeky bylo, že se Rudé armádě navzdory velkému úsilí Wermachtu podařilo udržet několik předmostí v různých oblastech. Němci takto nemohli odhadnout ze kterého bude zahájena rozhodující ofenzíva.

zdroj: youtube.com

Směr Kyjev

Do poloviny října 1943 mohl pokračovat útok na Němce, v předmostích se podařilo udržet dostatek sovětských vojsk. Rudá armáda podnikla obrovský útok, při kterém odřízla německá vojska od Krymu. Ovšem předmostí u Burkiny využili jinak, Sověti oklamali nepřítele a rozhodli se na Kyjev zaútočit odjinud.

Na předmostí nastrčili dřevěné makety tanků, děla vedla rušivou palbu, měnila stanoviště, vysílalo z více radiostanic a nastolili tak dojem přípravy na útok. Jednotky, které měly zaútočit na Kyjev se v tajnosti přesunuly na předmostí u vesnice Ljutež, odkud vedly nečekaný útok, který skončil s pomocí 1. československého armádního sboru 6. listopadu 1943 osvobozením Kyjeva. Ofenzíva pokračovala rychle i za Dněprem, německým vojskům se povedlo až počátkem prosince na několik týdnů stabilizovat frontu cca 100 km na západ od Dněpru a menší část ztraceného území včetně města Žitomir dočasně dobýt.

zdroj: youtube.com

Následky bitvy

Sovětské jednotky si zajistili dostatečnou rychlost postupu, podařilo se jim totiž překročit Dněpr z chodu. Díky tomu byl osvobozen Kyjev a začalo osvobozování zbytku pravobřežní Ukrajiny. Bitva ukázala nejen vytrvalost, nenáročnost a odhodlání Rudé armády, ale také sílu partyzánského hnutí, které zkomplikovalo železniční dopravu nacistů. Úspěchy sovětských vojsk zvýšily Stalinovu prestiž na Teheránské konferenci.

Výše ztrát byla na obou stranách vysoká, přesná čísla nevíme z důvodu, že bitva trvala dlouho, někteří historikové do ní započítávají bitvu o Smolensk, někteří vnímají střetnutí jen jako samotné překročení řeky Dněpr. V bitvě o Dněpr bylo vyznamenáno 2438 vojáků a důstojníků nejvyšším sovětských vyznamenáním Hrdina Sovětského svazu, takové množství vyznamenání nebylo v žádné jiné bitvě uděleno.

zdroj: youtube.com




Facebook komentáře

O komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na

Oblíbené články