Buk lesní je opadavý, jednodomý,až 40 metrů vysoký strom s kmenem o průměru i přes 1 metr. Jeho borka je hladká a stříbřitě šedá. Pupeny jsou štíhle, až 2,5 cm dlouhé, na konci špičaté a pýřité. Listy jsou střídavé, dvouřadé, krátce řapíkaté, celisté, vejčité, na okrajích lehce zvlněné a v mládí pýřité. Květy jsou jednopohlavní, samčí vyrůstají z paždí listů ve dlouze stopkatých svazečcích, každý má 5-6 okvětních lístků a 5-15 tyčinek, samičí květy jsou tříčetné a vyrůstají ve dvojicích v načervenalých, chlupatých číškách. Plodem jsou nažky, neboli bukvice, které jsou uzavřené po dvou v ostnité číšce. Kvete od dubna do května. Buk se dožívá až 400let a plodit začíná od 50-80 let.

zdroj: fotobanka pixabay.com

Výskyt

Buk najdeme v listnatých nebo smíšených lesích, preferuje vlhké, dobře provzdušněné, humózní a na minerály bohaté půdy. Naopak nesnáší trvalé zamokření, záplavy, chudé, suché nebo ulehlé půdy.

 

zdroj: fotobanka pixabay.com

Použití

Díky vyšší koncentraci tanínů jsou pro člověka syrové plody buku lehce jedovaté, tepelnou úpravou ale jejich toxicita klesá. Při požití většího množství syrových semen dochází k zažívacím obtížím, jako je nevolnost, průjem popřípadě zvracení, také ke křečím, otupělosti a případně také i ke známkám ochrnutí. Ale záleží na citlivosti jedince na velmi kolísajícím obsahu jedovatých látek v rostlině, někteří lidí mohou syrové bukvice konzumovat bez následků. První pomoc je vyvolání zvracení a podání živočišného uhlí.




Facebook komentáře

Leave a Reply

avatar
  Subscribe  
Upozornit na

Oblíbené články