Podběl je víceletá bylina. Lodyha je 5-15 cm vysoká, za plodu může být až 2x delší, je bezlistá a šupinatá. Přízemní listy se vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, srdčitě okrouhlé, laločnaté a na rubu šedě plstnaté. Úbory jsou jednotlivé, vrcholové, trubkovité i jazykovité. Květy mají žlutou barvu. Kvete od března do května.

zdroj: fotobanka pixabay.com

Výskyt

Najdeme jej na polích, štěrkovištích, podél cest, v lomech, rozvalinách, březích a v příkopech. Půdy preferuje nezarostlé.

zdroj: fotobanka pixabay.com

Použití

Sbíráme květy a listy. Květy se sbírají brzy zjara za suchého počasí, poté se rychle suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, sušíme je na slunci. Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí lehce močopudně, především jsou jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, protože tlumí kašel a podporuje vykašlávání. Může se použít i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek zlepšuje využití inzulínu.

Zevně lze podběl použít na omývání ekzémů, při zánětu žil, na vředy nebo špatně se hojící rány. Suchý zábal čerstvých podbělových listů působí protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů, přičemž by zábal měl trvat asi hodinu. Na pásový opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které byly před tím krátce ponořeny do vařící vody. Podběl také urychluje zrání furunklů a má antialergické účinky. Při nachlazení nebo nemocích horních cest dýchacích krátce povaříme 10 g drogy ve 250 ml vody, necháme 10 minut vyluhovat, přecedíme, osladíme medem a vypijeme. I přes to, že  obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se podběl užívat dlouhodobě a ve vysokých dávkách.

K vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, protože sušením se obsah alkaloidů snižuje. Samostatně by se podběl neměl podávat dětem, těhotným a kojícím ženám. Ve směsích, kde je podběle nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.

zdroj: fotobanka pixabay.com

Obsažené látky

Obsahuje slizové látky (faradiol), v listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, polysacharid inulin, cholin, cukry a minerální látky (hlavně zinek a draslík), v květech flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, stopy silice, inulin, glykosidické hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a fytosteroly. V květech i listech byly nalezeny i nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin).

 




Facebook komentáře

O komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na

Oblíbené články