Capreolus capreolus, jak je srnec obecný znám pod svým latinským jménem je sudokopytník z čeledi jelenovití. Jedná se o velice důležité zvíře, protože je mimo jiné kromě prasete divokého v České republice nejrozšířenější spárkatou zvěří.

V tomto článku se mimo jiné dozvíte:

  1. Proč mají srnci parohy a kdy se jich zbavují.
  2. Kdy a čím se srnec obecný může lovit.
  3. Jaké jsou charakteristické znaky chování srnců a jak se v poslední době mění.
  4. Kolik má srna mláďat a jak dlouho se o ně stará.
  5. Co dělat, když naleznete opuštěné mládě.

Popis

Srnec obecný je oproti ostatním zástupcům této čeledě relativně nízkého vzrůstu. V kohoutku měří kolem 60 cm a váží mezi 15 a 30 kilogramy. Jeho srst je hnědá, přes léto však přechází do rezava a s nástupem podzimu a zimy pak opět tmavne. Zvláštností mezi srnci – doslova bílou vránou – jsou pak albíni. Ti jsou ale spíše raritou, ve volné přírodě se většinou nedožívají dospělosti. Ale díky své neobvyklé barvě srsti budí nejen u myslivců zájem a koluje o nich mnoho historek a pověstí. Kupříkladu se také věří, že zastřelit bílého srnce s sebou nese velkou smůlu, či že dotyčný do roka dokonce zemře. Albíni ale často bývají světloplaší a mají problémy se zrakem.

Proč mají srnci parohy?

Protože se jedná o býložravce, je organismus srnců vybaven k tomu, aby dokázal z potravy přijmout abnormální množství vápníku, které je v ní vázáno. To je kompenzováno tím, že přebytečný vápník se musí nějak dostávat z těla ven. Proto samcům rostou parohy, které jsou dlouhé až 25 centimetrů. Každý rok v listopadu pak srnci své parohy shazují, aby jim na jaře zase vyrostly. Nejdříve jsou ovšem pokryté jakousi „kůžičkou“, které se říká lýčí a parohy ji teprve musí prorazit. Tomu pomáhá samotné zvíře tzv. otloukáním, kdy parohy otírá o kůru stromu a lýčí strhává. Také si tím samci značkují své území. Problém tedy nastává v případě, kdy myslivec zastřelí dominantního samce – ostatní pak svedou o jeho území boj a začnou znovu značkovat – a poškodí další stromky. Mimo to parohy samcům slouží jako účinné zbraně při vzájemných bojích o samice. Jeden samec se druhého snaží ostrými parohy co nejvíce poranit a donutit k ústupu.

Paroží může být jednoduché, špičaté nebo mít tzv. výsady. Pak se srnci dělí na špičáky, vidláky, šesteráky nebo vzácně osmeráky. Pokud se stane, že se bazální část parůžku (pučnice) poraní, může docházet k nejrůznějším deformacím. Tyto vznikají i v případě poranění varlat samce. Odchylky mohou být houbovité – pak se takovým samcům říká parukáči – nebo jim paroží začne růst ve tvaru vývrtky a vznikají vývrtkáři.

Samice vápník ukládají a později ho „používají“ pro vývin kostí mláděte.

Výrazná bílá skvrna na zadečku, kterou srnci signalizují v případě nebezpečí varování ostatním se „mysliveckou hantýrkou“ nazývá obřitek. V zimě, kdy srnci už mají shozené parohy, se podle tvaru obřitku dá rozeznat pohlaví jedince. Samci mají obřitek oválný, zatímco srny ho mají ve tvaru srdce.

 

Rozšíření

Srnec obecný obývá celou Evropu v širokém rozpětí nadmořských výšek. Většinou žijí v lesích a na pasekách, ale v poslední době se přizpůsobili i životu v otevřené krajině a začínají pronikat na okraje měst. Zatímco v lesích ale žijí spíše jako samotářská zvířata – maximálně se sdružují do párů nebo rodin, pronikání do volné krajiny (zejména v zimě) zapříčinil i jejich shlukování do větších stád.

zdroj: youtube.com

Potrava

Srnci jsou býložravci. Na pastvu vycházejí většinou až večer. Živí se trávou, listy a mladými semenáčky stromků, ale i zemědělskými plodinami. V zimě bývají přikrmováni senem.

zdroj: youtube.com

Rozmnožování

Obdobím páření srnců je konec července a srpen. Srnci jsou polygamní a údajně dochází i k tomu, že se po skončení říje – na počátku podzimu ještě neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří byli těmi staršími „vytlačeni“.

Srnec-samec přitom reaguje na pískání samice a honí ji v nepravidelných osmičkách na loukách nebo polích. Samice je potom březí asi 40 týdnů a jedno až tři mláďata přivádí na svět v květnu nebo červnu. Z celkové doby březosti probíhá několik týdnů tzv. „utajená březost“ kdy je vývoj vajíčka zastaven. To se děje proto, aby se zkoordinoval biorytmus zvěře a roční období a mláďata nepřišla na svět v nepříznivém zimním období. Mládě je od začátku poměrně dobře vyvinuté – nerodí se kupříkladu slepé jako jiná mláďata. Po třech týdnech je matka odstavuje a plně samostatná jsou mláďata v jednom roce života. Po dvou letech pak pohlavně dospívají.

Mláďata bývají skryta v houští nebo v hustém podrostu. Tiše a nehybně tam leží a čekají na matku. Protože někdy mají srny tendence svá mláďata schovávat na polích a ty se pak stávají oběťmi přejezdů těžké zemědělské techniky, snaží se myslivci vždy před výjezdem pole projít, mláďata najít a přenést.

Bohužel se ale taktéž často stává, že se o totéž snaží laikové. A pokud srna ucítí z mláďat lidský pach, je velmi obvyklé, že je zkrátka opustí. I proto jsou všechny snahy postarat se o „opuštěná“ mláďata nalezená v krajině kontraproduktivní. Najdete-li srnčí mládě, jděte od něho rychle pryč, není opuštěné, matka je někde poblíž a pokud budete na mládě sahat, jen mu ublížíte. Také je pro srnce krajně nevhodné kravské mléko, kterým se je samozvaní zachránci snaží krmit a mláďata tak bez odborné péče brzy umírají.

Srnčí zvěř se obvykle dožívá kolem 10 let.

zdroj: youtube.com

Lov – kdy a čím se loví srnec?

Tato zvěř je se svým 110000 ulovenými kusy za rok jednou z nejvíce lovených zvěří v republice. Přitom srnci se loví od 16.5 do 30.9 a srny a srnčata od 1. září do 31. prosince. Loví se pomocí kulovnice. Dřív se lovilo i na broky, ale to bylo z důvodu neetičnosti zakázáno. Lovit se může několika způsobit. „Na čekané“ – tedy zkrátka jen čekat na vytipovaných místech případně vábením, kdy během říje lovci vábničkou napodobují zvuky, které srna vydává a lákají tak samce. Dříve se také používaly různé pasti či nahánění pomocí loveckých psů.

Vzhledem k vysokému stavu zvěře u nás nejsou srnci zákonem chráněnou zvěří a musí se tedy jen dodržovat časová období pro jejich lov.

zdroj: youtube.com

Shrnutí

Srnci jsou velmi oblíbenou lovnou zvěří. Často se chovají i v oborách nebo v zoo. Jedná se o velmi plachá zvířata, která ale poslední dobou začínají své návyky měnit. Následujících deset bodů celý článek přehledně shrne a utřídí informace, které jste se mohli dočíst výše.

  1. Srnci žijí samotářky nebo jako rodina či pár. Na velkých otevřených plochách se seskupují ve stáda.
  2. Jsou to býložravci, kteří musí být v zimě přikrmování senem.
  3. Samci se parohy otírají o stromy ve svém „rajónu“ a tím si ho značkují. Zemře-li vedoucí samec, svedou ostatní o jeho místo tvrdý boj.
  4. Srnci se páří v červenci a srpnu, mladší jedinci pak i v říjnu.
  5. Samice jsou březí až čtyřicet týdnů z toho část doby se ale jedná o tzv. latentní březost a přivádějí v květnu na svět jedno až tři mláďata.
  6. Pokud naleznete v houští rádoby opuštěné srnče, nesnažte se ho zachránit, matka je někde blízko a pokud ze svého mláděte ucítí lidský pach, doopravdy ho opustí.
  7. Srnci se střílí kulovnicí „na čekané“ nebo bývají zejména v období říje vábeni vábničkou, která napodobuje zvuky, jež vydávají samice.
  8. Existují určité přesně ohraničené termíny, kdy je lovení srnců zakázáno.
  9. Srnci-albíni jsou raritou, která se bohužel často nedožívá dospělého věku.
  10. Pohybem obřitku srnci signalizují nebezpečí. Taktéž se jedná o významný pohlavní znak.



Facebook komentáře

O komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na

Oblíbené články